OTCOVSKÁ LÁSKA - citáty, články, vzpomínky - Miroslav Němeček
Miroslav Němeček (fotograf a učitel)
Ozvěna tatínkovi lásky
Když jsem ještě jako malý kluk sedával na boku naší velké vany a zrakem se snažil proniknout temně červeným světlem koupelny, abych alespoň zpovzdálí a přes rameno mohl pozorovat, jak táta z bílého papíru jakýmsi kouzelnickým trikem dává vznikat obrázkům z našich rodinných výletů a dovolených, netušil jsem, že se tato jeho fotografická záliba stane o nějakých třicet let později mým povoláním. Táta mi při práci stačil i vysvětlovat, jak se zakládá film do rámečku zvětšováku, jak se zaostřuje, jak je třeba se mít na pozoru, aby kleštičky z ustalovače nikdy nepřišly do kontaktu s vývojkou a řadu dalších praktických rad. Občas i zaklel, když se mu něco nedařilo anebo, když mu například máma otevřela dveře do koupelny dříve, než byly všechny fotografie vložené do ustalovače.
Jsem si jist, že už tehdy jsme si my oba, hlavní aktéři alchymistické koupelnové seance, nesli ve svých srdcích cosi, co bylo skrytou a nikdy nevyřčenou součástí každé naší společné činnosti, tedy nejen té fotografické. Šlo o pocit těžko definovatelné vzájemné blízkosti, a to nikoliv pouze ve smyslu společného zájmu o určitou věc, ale v jakémsi hlubším prožitku „sdílení se“, coby dvou bytostí, které k sobě zcela přirozeně patří a náleží si, … když spolu na něčem pracují (třeba na okurkovém salátu, který měl táta moc rád a uměl ho náramně), hádají se (například o mé špatné životosprávě před fotbalovým zápasem), učí se (třeba jak vyřešit rovnici o dvou neznámých nebo jak správně narýsovat převodovku), sportují (častý byl fotbal před domem, kdy táta rád chválil můj fotbalový um), odpočívají u televize (mnohdy zase u sportu nebo u některého z českých seriálů), ale v neposlední řadě i tehdy, když vedle sebe „jen tak“ jsou a pro sebe si mlčí. Dnes, ve zpětném zrcátku svého života a v době, kdy již řadu let mezi námi táta není, cítím stále, jak moc mi tu chybí, ... a to tehdejší naše samozřejmé "sdílení se", mi již nepřijde ani trochu všední, ba právě naopak.